PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Svět se mění a nezastavitelný proud času ukrajuje vteřinu po vteřině z každé naší snahy zanechat po sobě něco hmatatelného. Hudba, byť hmatatelná jen naším sluchem, je cosi, co dokáže přetrvat hodně dlouho. Ale samozřejmě i to má své limity, snadno totiž zestárne, samozřejmě ne fyzicky, ale dá se říci mentálně. Přesto je mnoho hudební produkce, na kterou jako by byl čas krátký. A tak i retro, byť stylově či provedením poplatné dobám minulým, nemusí vždy znamenat jen cosi obstarožního, zatuchlého a překonaného. Ano, možná je to často hudba pro starší a pokročilé, ale co už. Prostě je to součást dnešní hudební scény, a tak se pojďme podívat na doplnění předchozího článku "ALBOVÁ NADÍLKA - Retro blok 2023". Podobně jako minule mrkneme na dvě nahrávky z dřívějších let a pak zbytek toho, co se urodilo v roce 2023. Zde to u mne vyhráli nestárnoucí GALAHAD, ale je toho víc.
KING BUFFALO - The Burden of Restlessness
ANTHONY GOMES - High Voltage Blues
MYSTERY - Redemption
BLINDSTONE – Scars to Remember
VANDENBERG - Sin
THE FLOWER KINGS - Look At You Now
PATTERN-SEEKING ANIMALS - Spooky Action at a Distance
GALAHAD - The Long Goodbye
Dvě desky z minulých let budou hodně rozdílné, zatímco Američané KING BUFFALO jsou vlastně moderně znějící skupina, kde je označení retro hodně diskutabilní a svádí k němu jen dávka psychedelie, kterou ve své hudbě nosí, Kanaďan Anthony Gomes je představitel klasického blues rocku. Trochu ode zdi ke zdi, ale aspoň to začneme pestře.
Američané KING BUFFALO se v roce 2021 dostali na vrchol své kreativity a dokázali tvořit materiál tak vehementně, že během toho roku natočili hned tři desky. Vydání jedné z nich naštěstí odložili na následující rok. Bylo by to asi už příliš velké tempo i pro posluchače. Mohlo by to svádět k myšlenkám, že výsledek nemůže být v pořádku a kvalitní. Jenže někdy prostě jako by bylo hektické tempo naopak ku prospěchu věci. Ostatně si můžeme připomenout Australany KING GIZZARD & THE LIZARD WIZARD, kteří jsou v tempu chrlení desek přeborníky. Každá z daných třech desek KING BUFFALO byla navíc trochu jiná a osobitá. "The Burden of Restlessness" je první v řadě a představuje skupinu v celkem ostré verzi, a to s ohledem na fakt, že těžiště její produkce představuje psychedelic rock. Zde se ale spojil důraz na kytarový riff umocněný skvělou produkcí a zvukem s temnější atmosférou, díky čemuž na povrch vyplynuly inspirace krajany TOOL, kteréžto tendence už ostatně vykazovalo i předchozí album "Dead Star". Pomalu, důrazně a nekompromisně se rozvíjející struktury rotují s notnou dávkou psychedelie a nosné kytary brousí i do progresivních postupů. Pro skupinu trochu netypicky pouze skladby běžné délky pak albu dávají proměnlivost a pestrost. Zřejmě nejvyváženější a nejpřímočařejší album KING BUFFALO, kde skupina učesala psychedelii do posluchačsky vlídné podoby.
Stickman Records / 4. června 2021
Anthony Gomes představuje zavedené jméno na bluesrockové scéně a především v rodné Kanadě se těší slušné popularitě. Na kontě už má víc jak deset alb, a tak při příležitosti změny vydavatele sáhl po jistotě, vytáhl na světlo a znovu nahrál osvědčené hity své dlouhé kariéry, doplnil o tři nové skladby a stvořil tak desku hýřící charakteristickým drivem, který umí tento charismatický rocker šikovně prodat. Deska tak obsahuje průřez jeho dílem a nabízí jak jeho typickou svižně a důrazně vedenou bluesrockovou klasiku, tak baladické polohy. Od drsně důrazné "Painted Horse" s aurou jižanského rocku k výrazné hitovce "I Believe", přes hravou "Blues-A-Fied" až k již opravdu stářím zaprášenou baladu "Darkest Before Dawn", kterou Gomes resuscitoval z více jak dvacet let starého alba "Unity". V rámci stylových mantinelů je tak materiál slušně pestrý, nabízí různá tempa a nálady, to hlavní ale nakonec je silné charisma, které dokáže Anthony Gomes do své hudby vtisknout i díky výraznému vokálu a svěžím kytarovým sólům. Hudba, která smrdí minulostí, ale přestože se jedná o klasický blues rock, pobaví i v dnešní době.
Rat Pak Records / 23. září 2022
Po deskách zmíněných v prvním díle "ALBOVÁ NADÍLKA - Retro blok 2023" stále zbylo dost položek. Budou ale poplatná mému vkusu, takže je zde zastoupena hodně prog rocková scéna. Známá jména THE FLOWER KINGS a PATTERN-SEEKING ANIMALS, ale také třeba skupina VANDENBERG, za kterou se skrývá Adrian Vandenberg známý z WHITESNAKE, nebo opravdu retro Dánové BLINDSTONE. A dle hesla to nejlepší nakonec zarputilí nezávisláci GALAHAD.
Je trochu zpochybnitelné mluvit o francouzsko-kanadských MYSTERY jako o retro skupině. Jejich hudba totiž vůbec nezní nějak archaicky, naopak působí velmi svěže a současně. Přesto měli MYSTERY ve své prog rockové produkci vždy hodně silný sklon čerpat z kořenů žánru a právě využívání inspirací od kapel jako KING CRIMSON nebo MARILLION je tedy do retra přece jen trochu řadí. Skupina má cit pro melodické motivy i rozvoj aranží a především v baladických a náladových polohách jim to hodně sluší, takže vrcholem alba jsou, kromě titulní skladby, především v těchto intencích vedené kousky "Every Note" a "Pearls And Fire". Když se podíváme na minulá alba jejich dlouhé historie, tak se to trochu slévá do monolitu a můžeme se bavit o tom, zda je to z důvodu nějaké monotónnosti, nebo jen proto, že jejich alba prostě drží stabilní slušnou úroveň. A v tomto ohledu mě "Redemption" dost oslovilo, takže bych ho s klidným svědomím zařadil do toho lepšího, co skupina zatím vyprodukovala.
Unicorn Digital Inc. / 15. května 2023
Dánské trio BLINDSTONE představuje již zkušené hudebníky, kteří to na scéně táhnou zhruba dvě dekády. Přesto se jejich album "Scars to Remember" vydává ještě mnohem dál do minulosti a snaží se oživit dobu řekněme sedmdesátých let minulého století, kdy si svou popularitou prošel blues rock. V jejich podání je to typický groove té doby, ale i silovější heavy rock. Album se poněkud liší od předchozích počinů skupiny především tím, že se v něm skladby snad ještě více uzavírají v mantinelech starých časů. Jestliže se totiž dříve dalo ve tvorbě BLINDSTONE najít i trochu experimentování, hrání si s výrazy a formami, tohle album je opravdu kusem zkameněliny. Takže komu by připadalo už moc fádní, může zkusit třeba "Greetings from the Karma Factory" z roku 2012, to je v rámci bluesrockového retra přece jen poněkud živější a živočišnější dílo.
Mighty Music / 11. srpna 2023
Skupina, která na zařazení do škatulky retro má opravdu jednoznačné právo, to je parta okolo nizozemského kytaristy Adriana Vandenberga. Vždyť debut s jednoduchým názvem "Vandenberg" vyšel už v roce 1982. Od té doby je "Sin" teprve pátým albem, což i s ohledem na Adrianovy aktivity ve WHITESNAKE a dalších projektech není příliš. Po dlouhé hibernaci navíc jako by se pokoušel navázat na dávnou minulost. Již návratová deska "2020" byla do minulosti zahleděný tvrdý hard rock a snaha o resuscitaci starých časů pokračuje i na "Sin". VANDENBERG přinášejí ladné a značně nostalgické ohlédnutí se do osmdesátých let a v jejich hudbě se převalují ozvuky skupin jako THE CULT nebo starých BON JOVI, a samozřejmě se objevuje i odér WHITESNAKE. Celkově je to slušně zvukově ošetřená a příjemná deska.
Mascot Records / 25. srpna 2023
Tahle švédská progrocková legenda už své kvality dokázala tolikrát, že nemusí řešit, co dál. Prostě stačí jen pokračovat a točit variace svého klasického přístupu, který zahrnuje melodický prog silně probarvený hammondkami, vzletné aranže a spoustu "hračičkování" a mazlení se s nástroji. Přímočaré linky se hledají hůře, přesto není nouze o přívětivé melodie. THE FLOWER KINGS jsou prostě svébytní a striktně styloví, ale drží se zuby nehty osvědčeného vzorce, až se jejich produkty začaly slévat do jedné konzervativní formy. "Look At You Now" je albem přesně takovým, jaké se dalo čekat, a tedy možná i až příliš všedním pro každého, kdo zná předchozí tvorbu skupiny. Vše je zkušeně provedené a šikovně poskládané do fungujících skladeb, přesto jsou použité postupy a aranže tak trochu známé. Ale jak už jsem psal v úvodu, to tahle legenda zjevně neřeší a dál si jede svou. Hlavně, že je to stále baví.
InsideOutMusic / 8. září 2023
Progrocková parta složená především ze členů SPOCK'S BEARD nasadila poněkud přehnané tempo, když od roku 2019 stihla už čtvrté album. A zřejmě se to trochu podepisuje na vlastním materiálu. Zde to je prostě opačně než u výše zmíněných KING BUFFALO. V případě PATTERN-SEEKING ANIMALS by možná stálo za to nechat nápady odležet, hezky je zrevidovat a doplnit. Jenže pánům zřejmě slovo trpělivost nic neříká, a tak nečekali a pokusili se vystoupit z rutiny alespoň využitím jiného studia a nového zvukaře. A v tomto ohledu se nedá nic vytknout, ostatně jako i dříve, průzračně jasný sound dá vyniknout každé notě. Jenže vlastní hudba na "Spooky Action at a Distance" příliš neladí mému vkusu, dost často utahané skladby obchází nuda. Mohu jen smutně vzpomenout na album "Prehensile Tales". Vím, že s tomto ohledu se dostávám na tenký led subjektivity, ale poutavějších skladeb jsem si našel jen pár, třeba svižnější "Clouds That Never Rain". Zato třeba dlouhá "He Once Was" vyvolává pouze nutkavé myšlenky, kde že už jsem tyhle popěvky slyšel? Tedy kromě toho, že se v nich dají najít i variace na sto let starou skladbu "Tea For Two", meziválečný hit z Brodway. No ale recenze má tohle dílo většinou pochvalné, tak nevím.
InsideOutMusic / 27. října 2023
GALAHAD je skupina, kterou je možno považovat za jednu z důležitých položek jakési druhé britské prog rockové vlny, jež nastoupila koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let minulého století. Spolu například s MARILLION nebo IQ tak skupina pokračovala v rozvíjení odkazu LED ZEPPELIN nebo RUSH, od kterých ostatně v začátcích přebírala repertoár. Snaha o nezávislost na velkých vydavatelích skupinu trochu brzdila v rozletu, a tak bohužel nesklízela obrovské úspěchy. Přesto má na kontě několik opravdu výrazných desek a i dnes, samozřejmě po jistých obměnách sestavy, je jejich hudba zajímavým příkladem britské prog rockové scény. To dokazují albem "The Long Goodbye", které mě například oslovilo více než chvilku před ním vydané "The Harmony Codex" Stevena Wilsona. Po emotivním předchozím albu "The Last Great Adventurer" (2022) dostáváme další porci hudby balancující na příjemně melodické rockové vlně, ovšem i čeřenou silnou psycho prog přeháňkou. Navíc se skupina nebojí vstupovat i do modernějších zvukových postupů, tudíž se v jejich hudbě prohání i samply a elektronické zvuky, které výslednou koláž prosvětlují a ono principiálně pojaté retro doplňují i o svěží produkční plnost. Pro mě asi nejlepší retro prog roku 2023.
Avalon Records / 10. listopadu 2023
#Retroblok2023 #NovaAlba #KingBuffalo #AnthonyGomes #Mystery #Blindstone
#Vandenberg #TheFlowerKings #Pattern-SeekingAnimals #Galahad
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.